Když jsem přemýšlel nad těmito řádky, musím přiznat, že mi dělalo velký problém, aby celé jeho vyznění nebylo pouhou agitací. Budu velmi rád za postřehy, připomínky a návrhy od všech jeho čtenářů. Pojďme tedy do toho 😊
Spolupráce je slovo, které se zmiňuje snad každý den. Je až neuvěřitelné, jak si jako lidé uvědomujeme, že když budeme spolupracovat, svedeme toho o poznání víc. Však se podívejte kolem sebe, všechny ty továrny, velké společnosti, definované procesy a rozdělené role. To všechno je jen do morku kosti dovedený a pravidly svázaný princip, jak spolupracovat. Jak využít potenciál více jedinců a vytvořit výsledek, nebo chcete-li produkt, rychleji, kvalitněji nebo i levněji. Ve výsledku je to skvělá zpráva, protože je vidět, že máme na čem stavět dál.
Díky spolupráci mohou být výsledky naší práce daleko komplexnější, než kam dokáže dosáhnout samotný jedinec. Čím jasněji jsou role rozdělené, čím přesněji jsou úkoly definované, tím lépe „stroj“ spolupráce funguje. Slovo stroj je v uvozovkách naprosto záměrně, protože jsem si plně vědom toho, že jsme lidé a každý tedy jedinečný – žádný stroj. Paradoxně ale v tom je někdy zakopaný problém efektivně fungující spolupráce. Holt se prostě musíme shodnout na nějakém funkčním minimu, které nám umožní dostatečnou volnost, ale zároveň definuje pravidla, která všichni respektují. Pak teprve se dostaneme do stavu, kdy spolupráce více lidí najednou skutečně funguje.
Postupem času jsme se naučili, pro lepší možnost spolupráce, využívat různorodé nástroje, které nám pomáhají. Ve všech oblastech činnosti používáme něco, co nám dává možnost být efektivnější nebo rychlejší. V oblasti spolupráce nás, těch, kteří pracujeme v kanceláři, se postupem času stalo naprosto normální sdílet dokumenty (alespoň) e-mailem. Což se na počátku zdálo jako skvělá možnost. A popravdě? Ona skutečně byla.
Bohužel se ale střetla už s jinou, v textu zmiňovanou, vlastností lidí. Tou je jedinečnost, osobitost a kreativita. To jsou v zásadě skvělé vlastnosti, když jste dohodnuti právě na tom minimu, o kterém jsem mluvil. Sečteno podtrženo, výsledkem jsou plné e-mailové schránky různých verzí dokumentů, jsme na stovkách interních e-mailových komunikací a vlastně často nevíme proč. Možná jsme prostě jen dospěli do stavu, kdy zjišťujeme, že na některé věci e-mail není ideální nástroj. Možná se dají věci dělat jinak, lépe.
My v manice jsme se před lety rozhodli, že budeme interně používat Teams. V tuto chvíli ani nejde o nástroj jako takový. Jde spíše o princip spolupráce. O to, že data jsou interně ve firmě sdílena a je to normální. Je to o skutečnosti, že si lidé tzv. vidí pod ruce a přijde jim to normální. Je to o změně interní kultury a já v tomto směru jdu ještě dál. Je to firemní DNA.
Musíte překonat mnoho věcí, které jsou pro všechny nové. Protože jsou nové, znamená to, že se lidé musí něco učit. Něco učit znamená, věnovat tomu čas a úsilí. Dostat se z komfortní zóny. A to, přiznejme si, nedělá každý moc rád. Vyzkoušeli jsme si několik cest, které vedou z této situace. Víme, že je potřeba překonat mnoho základních lidských vlastností, že je třeba ukazovat příklady a zažít benefity.
A přesně o tom je naše práce a portál useTeams.com. Chceme se s vámi podělit o naši zkušenost, nabídnout vám zažít to, co jsme zažili, a prožíváme my. Máme zkušenosti s tím, co funguje, a hlavně i s tím, co rozhodně ne.
Osobně jsem přesvědčen, že v současné situaci na pracovním trhu je právě vnitřní firemní efektivita klíčem k řešení toho, abychom byli úspěšní a stále mohli hovořit o růstu. Já sám si velmi cením lidí, kteří jsou mezioboroví, dokáží tedy aplikovat znalosti nabyté v jedné oblasti do oblasti zcela odlišné. A v tom to, dle mého soudu, je. Pokud budete umět skvěle využívat technologické prostředky k realizaci své primární práce, je (z mého pohledu) úspěch téměř zaručen. I přesto, že do učení nových možností, budete muset investovat.
Hezký den 😊
Tomáš Kutěj, CEO manica s.r.o.